Ustájení a krmení
Nejvhodnějším způsobem ustájení oslů je jejich skupinové volné ustájení, které jim umožňuje volně se pohybovat po stáji. Vyžaduje to však dostatek místa a vyhovující sociální strukturu skupiny, protože všechna chovaná zvířata musí mít možnost udržovat mezi sebou individuální odstup. Chovatel by měl být schopen vypozorovat a rozpoznat všechny problémy vzniklé v oslím společenství a v případě potřeby zasáhnout. Při krmení by měla být zvířata vždy oddělena, aby žádné z nich nepřišlo o svoji dávku a nebylo při žrádle vystaveno stresu. Ve stáji by měl být k dispozici i oddělený box pro dočasnou izolaci nemocných nebo nově příchozích zvířat.Osli nemohou být celé dny pouze jen ve stáji, ať už jednotlivě nebo ve skupinách. Pokud není možné, aby pastvina nebo výběh navazovaly přímo na stáj, je nutné zvířatům zabezpečit dostatek pohybu na čerstvém vzduchu tak, že jsou ve stáji jen přes noc a na pastvu nebo do výběhu se vyvádějí přes den. Tam ale musí mít k dispozici nějakou ochranu před vlivy počasí, např. stan nebo ze tří stran uzavřený přístřešek.
Vybavení pro chov oslů nelze omezit pouze na samotnou stáj, k úspěšné péči jsou potřebná i další zařízení.
- Vnitřní a vnější výběh pro zvířata.
- Sklad sena a slámy.
- Místnost na postroje, sedla a nástroje.
- Zpevněné místo určené k péči o zvířata.
- Hnojiště.
Zdraví osli snášejí teploty pod nulou bez problémů za předpokladu, že jde o suchou zimu bez průvanu. Velké teplotní rozdíly mezi vzduchem ve stáji a venku podporují utváření škodlivých kondenzátů ve stáji. Teplota ve stáji by měla být přibližně stejná jako teplota venku.
Osli jsou velmi citliví na kvalitu vzduchu, protože jejich plíce velmi negativně reagují na zvýšenou vlhkost, obsah čpavku a prachu. Velmi důležité je proto dobré odvětrání stáje. Okna ve stáji nesmí v zimě v žádném případě zůstat zavřená, aby byl zajištěn přirozený pohyb vzduchu. Ohřátý znečištěný vzduch přitom stoupá nahoru a sacím účinkem uniká okny, větracími komíny nebo stropními otvory ven. Čerstvý vzduch do stáje proniká opačným směrem dveřmi nebo okny. Proudění vzduchu ale nesmí být příliš silné nebo vést k průvanu, výměna vzduchu má být v prostoru celé stáje pravidelná. Dobrému větrání a udržení kvality vzduchu napomáhají dřevěné stropy a polohovací vyklápěcí okna. K dobré kvalitě vzduchu ve stáji podstatně přispívá i důsledná čistota podestýlky, neboť při rozkladu moči unikají do vzduchu dráždivě výpary čpavku, které spolu s různými bakteriemi a výtrusy hub a plísní poškozují dýchací orgány osla.
Nejdůležitějším základním krmivém je pro osla seno. Podporuje tvorbu slin, udržuje v činnosti žaludek a střeva a usnadňuje látkovou výměnu. Seno je důležité i pro celkovou pohodu osla, protože ve volnosti se zvířata zabývají žraním téměř neustále, zatímco ve stáji jen v časových odstupech. Chroupání sena proto není jen příjmem potravy, ale pro zvířata představuje i smysluplnou činnost.
Krmná sláma oslům slouží stejným dílem jako podestýlka a krmení určené na chroupání. Sláma obsahuje hodně vlákniny, je proto špatně stravitelná a osli by ji měli přijímat jen v omezeném množství. U notorických konzumentů slámy je riziko zácpových kolik velmi vysoké. Nezáleží na tom, zda se sláma používá jako podestýlka nebo krmivo - její kvalita musí být v obou případech zaručena. Nejčastěji se používá sláma pšeničná a ječná. Žitnou slámu osli nežerou tak rádi, protože její stébla jsou tvrdá a hořká, ovesnou slámu je nezbytné velmi pečlivě kontrolovat, zdaje dobře proschlá a neplesniví.
Pastva je pro osla nejpřirozenějším způsobem přijímání potravy. Pro pastvu oslů však existuje několik pravidel, jejichž dodržování je předpokladem pro to, že si zvířata mohou pastvu užívat bez úhony. Střevní flóra oslů je velmi citlivá na jakékoli změny krmení, proto je na začátku pastevní sezóny nezbytné postupné a pomalé navykání na zelené krmení. V prvních dnech jsou osli na pastvě jen 15-20 minut, v dalších 7-14 dnech 30 minut, maximálně hodinu. Na jaře je vhodné oslům před odchodem na pastvu nabídnout seno nebo slámu, aby se trochu zasytili. Dávky sena se pak s prodlužující se dobou na pastvině zmenšují, seno by se ale nemělo vynechat nikdy. Zelená píce pro krmení oslů by měla být ručně pokosená, tráva musí být čerstvá a křupavá, a její dávka by měla být jen omezená. Vhodné je smísit ji např. se senem nebo slámou, aby ji osli přijímali pomalu, bez nenasytného hltání. Osli mají potřebu stále něco okusovat, proto bychom jim měli nabízet vhodný okus, např. větve z vrby, břízy, buku, ovocných stromů, lísky atd.
Osli mají rádi jablka, ve větším množství jim ale mohou způsobovat trávicí problémy, měli by je dostat jen jako občasný pamlsek. V zimním období, kdy není čerstvá tráva, je vhodným doplňkovým krmivém mrkev. Shnilou nebo plesnivou mrkev zkrmovat nelze, nikdy se nesmí podávat ani mrkev zmrzlá, způsobuje koliku! Ke krmení je nevhodný rovněž různý odpad z kuchyně, zahrady nebo jiné odpadky. Naopak dobře vysušený chleba je pro osly vítaným pamlskem. Smí se ale nabízet jen v malém množství, například jako občasná pochoutka.
Denní dávky sena, slámy a obilovin dostatečně nepokrývají potřebu minerálních látek oslů. Zvířata proto musí denně dostat doplněk minerálního krmivá. Vysoce koncentrovaná minerální krmivá pro koně lze obstarat ve specializovaných prodejnách nebo u veterináře. Dávku je nutné přizpůsobit hmotnosti osla, odměrka bývá u každého balení. Osli by měli mít stále k dispozici i sůl (minerální liz), a to ve stáji i na pastvině.
